Výjezd do Itálie
Na týdenní pobyt na Sicílii jsem se velmi těšila. Nikdy jsem tam nebyla, nevěděla jsem, jak to tam vypadá, neměla jsem ani žádnou představu. Jelo nás deset studentů a už v autobuse to vypadalo, že budeme dobrou partou, a že to bude nezapomenutelný týden. Cesta autobusem byla sice namáhavá, ale velmi zábavná, jelikož s námi jeli i naši učitelé.
V Itálii bylo velmi krásně. Počasí nám přálo. Mohli jsme se i vykoupat v moři, což pro Italy bylo v tomto období nemyslitelné. Jim byla zima a nám bylo horko. Italové se o nás hezky starali, měli jsme se jako v bavlnce.
Největší strach jsem měla z toho, že v programu byla i večeře s ochutnávkou jídel. Já jsem typ, který nemá rád zkoušení nových jídel, a taky mi hodně jídel nechutná, ale řekla jsem si, že jsem hostem, a že by bylo neslušné odmítat tradiční italská jídla. Když ale začali nosit na stůl chobotnice, krevety a škeble, měla jsem co dělat, abych to alespoň okusila. Všechno vypadalo velmi hezky připravené, ale ne všechno bylo tak chutné, alespoň ne pro mě. Nakonec jsem vše okusila.
Mohla jsem vidět po delší době Italy, kteří byli u nás, a že jsem s nimi mohla opět pohovořit. Bylo to i lepší, jelikož jsme se už znali a nemuseli jsme se seznamovat. Nejvíc mě asi potěšil Matteo, který vážil cestu až s Ameriky, kde teď žije.
Velmi se mi i líbila místa, které jsme navštívili. Nebyly to žádné nudné památky, ale opravdu velmi zajímavá místa, mezi které patřila například Italská opera, Italský parlament, velký cukrářský dům a další.
Mé celkové dojmy jsou velmi kladné. Ráda bych se tam vrátila. Jsem vděčná, že jsem obnovila a navázala nové kontakty. Doufám, že je budeme ještě udržovat, a že se třeba někdy ještě sejdeme.
Konderlová Dagmar PL3
Do teplých krajů…
Když jsem společně se svými spolužáky čekal na autobus v České republice a mrznul jsem, tak jsem si už přál být někde u moře a jen lenošit. Konečně pak přijel autobus a my jsme nastoupili, počala tím naše téměř 2000 km dlouhá cesta do sicilského města Cefalú. Bylo velmi zajímavé sledovat, jak se krajina kolem nás pomalu, ale jistě začíná nenápadně měnit. Rakouská krajina byla hodně podobná té naší a navíc jsme jeli přes noc. Čím více jsme se ale dostávali na jih Itálie, tím více byla změna krajiny nápadnější. První věc, která mě uchvátila, byly kopce a pohoří, přes která jsme se postupně dostávali střídavě nahoru a dolů. Velikost těchto hor byla pro mě něčím dosud nevídaným. Byl to opravdu krásný pohled i přes sklo autobusu. Dívat se, jak zamlžené hory pode mnou i nade mnou postupně překrývají kopce a hory, které byly čím dál blíže.
Naše první velká zastávka byla ve města Assisi, což je město známe zvláště proto, že v něm žil a působil svatý František. Katedrála, kterou jsme v tomto městě navštívili, mě zaujala především tím, co bylo v ní. Uprostřed této mohutné katedrály stál malý kostelík, který zde spravoval již zmíněný svatý František. Nad touto maličkou kapličkou byla později zbudována velká katedrála a tak mi to připomnělo MatrjoškuJ. Ve večerních hodinách jsme se ubytovali v malém, ale pěkném hostelu v Assisi. Ráno, hned po snídani, jsme vyrazili na celodenní cestu přímo do cíle - městečka Cefalú.
Dalším obrovským zážitkem pro mě bylo to, že jsem poprvé v životě viděl moře. Bylo to pro mě opravdu něco nového a krásného. V dáli za mořem bylo krásně vidět osvícené pobřeží Sicílie. Hned, jak jsme se nalodili na trajekt, šli jsme hned na palubu. Krásný výhled do všech stran na malinká světélka v dálce mě více a více naplňovala nadšením a radostí z takového nevšedního pohledu. Trochu mě ale znejišťoval pocit toho, že se plavím na moři lodí, která byla sice velká, ale ne zas tak velká, abych necítil, jak se zvedá a naklání. Když jsme konečně přistáli zpět na pevnině, tak jsme vyrazili na cestu do hotelu. Přijeli jsme hned na večeři a po té šel každý spát.
Ráno jsme měli konečně možnost vidět krásu města v denním světle. Při cestě do naší projektové školy jsme viděli mnoho zajímavých městských momentů. Pro mě konkrétně byl zajímavý „systém“ v dopravě. Podle statistik jsou prý Italové dobří řidiči, ale stále jsem se nemohl zbavit pocitu, že se moc nějakým systémem neřídí. Spíše bych to pojmenoval frází „zatroubím - jedu“. Také mě překvapila jejich tolerantnost k chodcům, kteří jim každou chvíli vstupovali do vozovky. Ve škole, která byla původně hotelem, jsme se vyšplhali do nejvyššího patra, kde na nás čekal vřelí potlesk italských studentů této školy, kde bylo hrozné horko. Když už i začalo péct sluníčko, bylo opravdu na naše poměry slušné horko. Po všech formálnostech konečně nastala mnou tak dlouho očekávaná možnost: MOŘE!!!!. Rychle na pokoj pro plavky a hurá na pláž. Bylo to něco úžasného se koupat v moři, které bylo teplé a průzračné. Italové se ale divili a tvrdili, že na koupání je už zima a že moře je studené. No, na naše poměry teplota moře byla více než přívětivá.
Také prohlídka města a zdejší architektura byla pro nás něčím novým. Město je velmi staré a má mnoho památek, z nichž nejzajímavější byl pro mě kostel na náměstí. Kostel byl zevnitř velmi krásně a bohatě zdoben. Na místní radnici nás také přivítal starosta města, který se (naštěstí) zdržel veškerých dlouhých proslovů a dlouhých historických výkladů. Pouze řekl něco ve smyslu, že nás vítá, a když je venku tak krásně, ať poznáme město hlavně tak, že si jej projdeme. Každý den jsme trávili něčím jiným a někde jinde. Například jsme se vydali do města Palerma. My toto město známe zejména jeho mafiánskou pověstí. Bohudík (bohužel) jsme žádného mafiána neviděliJ nebo alespoň jsme ho nepotkali. V Palermu nás čekala vynikající večeře.
Ve škole našich projektových přátel byla pro nás přichystána ochutnávka různých jídel. Díky tomu, že projektová škola je hotelovou školou, byla nabídka opravdu pestrá. Měli jsme možnosti ochutnat pro nás naprosto neznámé pokrmy a zajímavé ovoce. Samozřejmě, že taková nabídka se musí náležitě využítJ.
Jídlo na Sicílii bylo poměrně pestré. Téměř před každým jídlem nechyběl předkrm z těstovin, který byl mnohdy pro nás to hlavní, čím jsme se chtěli najíst. Alespoň něco pro naše žaludky známého, byl to leckdy takový balzám na dušiJ.
Atmosféra byla vždy přátelská a všichni k nám byli vstřícní. Celkové mě tento pobyt obohatil o nové zkušenosti, poznatky a zážitky, které se každý den neopakují.
Michal Lakomý
Sociální vychovatelství, 4. ročník
Sicílie
Před odjezdem do Itálie nastala značná nervozita, jeli jsme do neznámého prostředí. Všichni měli určitá očekávání: od místa, do kterého jsme měli zamířit, od lidí, za kterými jsme jeli, tak projektu, do kterého jsme již druhým rokem zapojeni.
Vyjeli jsme v sobotu večer z Oder, cíl byl jasný - Cefalú. Po cestě do tohoto krásného města jsme navštívili ještě město Ferrara a následně Assisi, kde jsme přespali. Další den jsme se znovu vydali na cestu, bylo to náročné, avšak s dobrým kolektivem jak učitelů, tak studentů vše probíhalo hladce. Když jsme dorazili na určené místo, byli jsme mile překvapeni, jelikož jsme stáli před krásným hotelem a byli jsme hned nachystáni ubytovat se v něm. A tak se také stalo, po vydatné večeři jsme všichni ulehli ke spánku.
Následující den jsme strávili společně s německými a italskými studenty v projektové škole v Cefalú. Všichni nás vřele přivítali potleskem. Italové jsou velmi srdeční, přátelští a velmi zábavní, snadno s námi navázali kontakt. Velmi se snažili využít všechny jazykové prostředky, aby se s námi domluvili, stejně jako my jsme se snažili domluvit se s nimi. Zpočátku jsme se s nimi bavili více než s německými studenty, jelikož ti nebyli tak otevření a bezprostřední. Postupem času jsme ale zjistili, že když navážeme kontakt my, jsou velmi kamarádští a zvídaví. Ptali se na naše rodiny, školu, plány do budoucna ...
V tento den jsme se také poprvé podívali k moři, zaplavali jsme si a měli jsme se skvěle! Ve středu jsme jeli na celodenní prohlídku města Palerma, ve čtvrtek jsme měli možnost poznat památky města Cefalú a navštívit muzeum barona Mandraliscy, kde jsme byli i pohoštěni. V pátek, poslední den, jsme se vydali do městečka Castelbuono, kde se mi velice líbilo a poté do kouzelné vesničky Pollina. Ačkoliv neradi, museli jsme se vrátit na večeři zpět do hotelu a poté nám zbyly jen oči pro pláč, jelikož jsme se vydali opět na cestu, tentokrát zpět domů.
V Itálii jsem byla poprvé a velmi mě zaujala kultura a italský způsob života. Myslím si, že jsme byli dobrá "parta" a zažili jsme spoustu nezapomenutelných chvil, mnoho skvělých poznávacích výletů a bylo mi líto, že v Itálii nemůžeme zůstat déle. Navázané kontakty s německými, tak s italskými kamarády prozatím udržujeme přes internet a doufám, že tomu tak bude i nadále. Jednak se zdokonalujeme v cizím jazyce a také poznáváme jiné kultury, osudy lidí a to je velmi přínosné… Dále považuji za nutné poděkovat paní učitelce Tylichové a především paní ředitelce Pavle Hostašové, díky které jsem i já začala komunikovat německy, a také jak skvěle pro nás připravily všechno kolem projektu a zájezdu. Děkuji.
Hana Foldynová
Pedagogické lyceum, 4. ročník