Eine tolle Zeit in Sizilien - Eindrücke der tschechischen Schüler

Von 24. 10. 2011 bis 28. 10. 2011 konnte ich mit meinen Mitschülern und Lehrern aus unserer Schule Sizilien besuchen. Wirklich genoss ich diesen Aufenthalt. Die italienische Küche schmeckte mir sehr und ich genoss auch die sonnigen Tage am Meer. Die Städte in Sizilien gefielen mir sehr. Ich danke allen für einen schönen Aufenthalt.

Michaela Ondruchová

I was excited when we went to Italy. Our hotel was very nice and cosy. When we went to the Italian school for the first time, I was afraid but after that I was happy because the people were great. Our city Cefalú was very beautiful and the sea was amazing. I´m really happy that I met a lot of new friends. The first sentence which I said in Odry was: "I want to go back!" I miss you all and I thank you for the enjoyable trip.

Marie Týnová

Cefalù, Baviera e Moravia insieme per un Comenius

Wer meint, ein Schüleraustausch laufe unter Ausschluss der Öffentlichkeit ab, der irrt. Ganz im Gegenteil fand die COMENIUS-Woche, die vom 23.10. bis 29.10. Schülerinnen und Schüler aus Deutschland, Italien und Tschechien auf Sizilien zusammenführte, große Beachtung in den lokalen Medien. Einen ausführlichen Bericht samt Fotos gibt es auf Cefalunews cronaca.

Wer schon immer mal sein Italienisch wieder aufpolieren wollte - hier ist die Gelegenheit!

Foto accoglienza

Si è svolta a Cefalù e sul territorio madonita, dal 23 al 29 ottobre scorso, la 3^ mobilità di un partenariato europeo multilaterale Comenius che vede impegnati dal 2010 l’Istituto d’Istruzione Superiore Mandralisca di Cefalù, per le due sezioni Istituto Alberghiero e Liceo Classico, con la Maximilian Kolbe Schule di Neumarkt – Baviera - Germania (Istituto Tecnico, e Tecnico Superiore) e la Stredni Pedagogicka Skola a Stredni Zdravotnicka Skola Svate Anezky Ceske di Odry, Moravia - Repubblica Ceca (Scuola Professionale ad indirizzo pedagogico e socio-sanitario). Il titolo del progetto che le scuole partner sviluppano ormai da due anni è : Lingua e cultura – un giornale telematico europeo - e prevede una piattaforma on line, fruibile dai partner, ma non solo, contenitore interattivo di tutti i materiali e i prodotti sviluppati nel corso delle attività progettuali, ma anche una guida turistica plurilingue (italiano, tedesco, ceco e inglese) dei territori oggetto delle mobilità, Baviera, Moravia e Sicilia, e un vocabolario interattivo plurilingue, realizzato con le voci di studenti tedeschi, italiani e cechi.

Gruppo al Teatro Massimo

Intenso è stato il programma di visite istituzionali, visite al territorio e di visite aziendali, quali la produzione dolciaria dei fratelli Fiasconaro di Castelbuono, che non hanno lesinato la loro solita straordinaria generosità con dimostrazioni e degustazioni di tutta la filiera produttiva, e poi ancora del Museo della Manna di Pollina, dove tedeschi e cechi hanno potuto scoprire origine e impiego di questa straordinaria e unica risorsa naturale, presente ancora solo sul nostro territorio. Particolarmente significativo è stato il pieno coinvolgimento anche della Fondazione Mandralisca, dove i partner sono stati coinvolti in una full-immersion nella conoscenza del barone di Mandralisca, rielaborata con una proiezione di un filmato storico, prodotto dall’attrice e regista cefaludese Caterina di Francesca, e una drammatizzazione a sorpresa degli attori, che in costume storico hanno fatto rivivere ai nostri ospiti europei l’atmosfera di casa Mandralisca ai tempi del barone, e le sue modalità di accoglienza.

Wolfgang Burkhardt e gruppo

Una vera contaminazione tra lingue e culture si è prodotta in più occasioni e non sono mancati momenti particolarmente emozionanti, anche grazie alle performance nei costumi tradizionali bavaresi e cechi nella giornata dell’accoglienza organizzata presso l’Aula Magna dell’Istituto Alberghiero, ma anche durante la cena di commiato, nella sala ristorante sempre dell’Alberghiero, a cui hanno partecipato tra gli altri, anche i sindaci di Cefalù e di Termini Imerese, e dove tedeschi e cechi hanno potuto anche sperimentare, prima della cena, un laboratorio di cucina siciliana. La scuola coordinatrice del Comenius è la scuola tedesca, con il suo referente Wolfgang Burkhardt, che in sinergia alla Referente dell’Istituto d’Istruzione Mandralisca prof.ssa Maria Giuliana, e la Referente della scuola ceca, Pavla Hostasova, hanno coordinato tutte le azioni e le attività del progetto, che ha già realizzato una 1^ mobilità a Neumarkt (Baviera-Germania) nell’ottobre 2010 e una 2^ mobilità a Odry (Moravia-Repubblica Ceca) nell’aprile 2011. La Dirigente dell’Istituto d’Istruzione Mandralisca di Cefalù, prof.ssa Maria Bellavia, ha posto un particolare accento sul coinvolgimento pieno della scuola, perché azioni come la progettualità multilaterale Comenius possano rappresentare importanti e significativi esempi di una dimensione europea viva, che si confronta, progetta e agisce nel plurilinguismo e nella multiculturalità. Un team di docenti del Liceo Classico e dell’Alberghiero, la prof.ssa Enza Di Francesca, che ha affiancato in tutte le fasi la Referente del progetto prof.ssa Giuliana, e poi ancora il prof. Franco Fiasconaro, prof. Mario Fiorino, la prof.ssa Michelina Mazzola e il prof. Claudio Vacanti, è stato infatti predisposto dalla Dirigente, che insieme al personale amministrativo e ATA ha permesso la piena realizzazione delle varie fasi della mobilità nella scuola e nel territorio. Il progetto vedrà la sua conclusione nel luglio 2012, con la pubblicazione, la presentazione e la disseminazione della guida turistica plurilingue.

Dirigente Mandralisca con Dirigente e docente scuola ceca

Studenti Liceo Inno Europeo

Cena a Palermo

Dirigente e docente tedesco

Docenti e dirigenti tedeschi e cechi

Gruppo alla Martorana di Palermo

Auf Sizillien

Vzpomínka na Sicílii …

                V sobotu 22. 10. 2011 jsme odjeli na Sicílii. Cestovali jsme autobusem přes Rakousko a celou Itálii. I když byla cesta dlouhá, myslím, že jsme si ji všichni užili. V pondělí 24. 10. 2011 ve večerních hodinách jsme dojeli do našeho hotelu. Musím přiznat, že jsem byla mile překvapena, jak byl pěkný. Celý týden jsme poznávali okolní tradice, jídla atd. …

Navštěvovali jsme samozřejmě i školu našich italských přátel, kteří s námi spolupracovali v rámci projektu Comenius. Docela mě zaskočil vzhled jejich školy, ale když zpětně nad ním uvažuji, musím přiznat, že se mi líbil. Pro představu: měla asi pět podlaží, malé třídy, tabule, na které se píše křídou, dále pár židlí a stolů. Vypadaly podobně jako naše třídy. Ale naše třídy ve srovnání s jejich třídami jsou více vybavené. Všechny však byly pěkné a útulné.

Velice mi i chutnala italská kuchyně. Z počátku jsem sice myslela, že mi italská jídla nebudou vyhovovat, ale byla opravdu výborná. Všechna byla velice jednoduchá, ale jak se říká: v jednoduchosti je síla. V hotelu při večeři vždy bývaly tři chody a při snídaní klasické švédské stoly. Ve čtvrtek 27. 10. 2011 jsme byli pozváni na rozlučkovou večeři do italské školy. Večeři pro nás připravovali studenti. Měla celkem pět chodů, a myslím, že italským přátelům patří velká poklona.

V pátek 28. 10. 2011 jsme odjížděli trajektem domů. Jeli jsme celou noc a pro mě to byl opravdu velký zážitek, protože na tak velké lodi jsem ještě v životě nebyla. Bylo nádherné pozorovat mořské okolí a také plout po širém moři. Když jsme přijeli trajektem do Janova, vyjeli jsme poté směrem ČR. V neděli 30. 10. 2011 jsme ráno byli v Odrách.

Tento pobyt mě opravdu naplnil velkými zážitky. Bylo úžasné strávit volný čas v úplně jiné zemi. Nikdy toho nebudu litovat. Velký dík patří paní ředitelce Pavle Hostašové a paní učitelce Anně Tylichové, které s námi trávily čas v Itálii. Také další dík patří mým spolužákům, kteří byli úplně skvělí.

Michaela Ondruchová

Pedagogické lyceum, 3. ročník

Mé pocity z této školní akce můžu klidně vyjádřit jen jedním slovem - úžasné. Na Sicílii i cestou k ní jsem se cítil opravdu dobře, parta lidí i prostředky, které jsme měli, byly skvělé. Byl to můj první a zároveň asi poslední výjezd s projektem, proto nemohu moc srovnávat, ale i přesto si myslím, že lepších akcí nebylo. Cesty byly trochu únavné, ale s každou písni cesta utíkala lépe.

Naše první zastávka, Assisi, byla taková předzvěst historicky památkového týdne, ale následně nálada a zážitky z hostelu mi jasně naznačily, že nuda nebude. To vše bylo moc milé na cestě tam, ale nejlepším zážitkem z cest byla pro mě cesta trajektem. Silný vítr, pokusy o vzlet pomocí bundy doprovázené neustálými záblesky fotoaparátů. Není divu, že není moc fotek, všechny totiž vypadaly, jak kdyby jela na výlet psychiatrická léčebna (PL). Ale i trochu té šilenosti nezaškodí.

Docestování a následné vítání se s Italy bylo příjemné ale dosti náročné, jelikož cesta autobusem byla opravdu namáhavá. Další příjemné překvapení na nás čekalo na pokoji, jehož luxus čtyř hvězdiček se nezapřel. Okamžité zdomácnění neboli rozházení všech krásně složených věcí okolo, jen přidal na kráse hotelu. Večerní sprcha a zkoumání Italských programů v Tv taky zabralo nějaký „čásek“ a než jsme se nadáli, usnuli jsme.  Ráno nás čekala dobrá snídaně ve formě švédských stolů, přišla mi náramně vhod. A hurá do italské školy.

Krátká procházka úzkými italskými uličkami a udivené pohledy Italů nás jen rozesmívaly. Škola, budova o nespočtu pater, dvě milé hostesky vítající nás u vchodu, míle opravdu milé. Při vstupu do přízemí školy nás čekaly tabule s fotkami z ostatních výjezdů. Přesunuli jsme se do nejvyššího patra, tipoval bych tak 13. Ale těžko říct, jen vím, že to byla štreka. Tento výšlap jen utvrdil náš zpocený, unavený vzhled. V místnosti asi pro 100 lidí jsme prezentovali kousek z naší země a poslechli si ostatní. Celou dobu byli Italové velice přátelští a sem tam i komunikativní. Při mé výšce jsem si připadal velice výjimečně, když jsem stál uprostřed těch malých tmavovlasých lidí. Ale po chvilce už jsme se zabrali do konverzace o hudbě, počasí a všemožných jiných odlišností našich zemí.

Slavnostní oběd na přivítanou byl „zajímavý“ a asi ne pro každého chutný, ale špagety umí, to se musí nechat.  Krátká prohlídka města a trochu volna. Večeře byla vynikající počínaje předkrmem z těstovin až po ovocný dezert. Pak nastaly čtyři dny plné památek, zajímavých míst a v průběhu toho všeho: Palermo, Cefalu a jiná města. Většina komentářů byla v italštině a němčině, takže jsme si užívali krásného výhledu a německého a italského přízvuku, který mi ještě teď zní v hlavě.

V posledních třech dnech se začaly prokazovat první komunikativní skupiny a česká skupinka se pomalu rozpadala. Nic marného, vždyť jsme spolu pořád. Já jsem spíše preferoval německou skupinu nejen kvůli jejich šarmu a příjemnosti, ale také pro jejich schopnosti v angličtině, které jsem velice oceňoval. Italská angličtina mi zní trochu jako italský důchodce a italská čeština jako španělština.  Vtipná generace lidí. Spoustu koverzace doprovázely vtipné jazykolamy a slovní hříčky, kterým jsme se jen smáli.

Hodně mi utkvělo v hlavě společných zážitků a s úsměvem na ně vzpomínám. Týden utekl jako voda, kterou jsme doslova okusili v moři, no a byl čas odjezdu. Nemilá to záležitost, smutek v očích a představa dvoudenní cesty domů. Po patříčném objímání a fotografování, jsme nasedli do autobusu a zanechali po sobě pár dárečků a neuklizené pokoje. Ceta pokračoala opět do Palerma a odtud na obrovském trajektu jednodenní cesta na sever Itálie.  Cesta zpět mi přišla mnohem rychlejší asi proto, že jsem většinu prospal. No a zastávky na benzinkách, byly také vtipné. Tlupa lidí v pyžamech a papučích lítající po rakouských benzinkách, utrácejíc poslední eura. No a konečné ČR, domov, sladký domov, zima jak na Sibiři, slunko nikde, všude listí, oderský smog a tma jak v pytli. Všichni byli rádi, že jsou doma a já také. Doufám, že lidičky z Itálie a Německa ještě uvidím, jsou to správní a hodní lidé.

Cordiali saluti Vojtěch Burel

Výjezd do Itálie

Na týdenní pobyt na Sicílii jsem se velmi těšila. Nikdy jsem tam nebyla, nevěděla jsem, jak to tam vypadá, neměla jsem ani žádnou představu. Jelo nás deset studentů a už v autobuse to vypadalo, že budeme dobrou partou, a že to bude nezapomenutelný týden. Cesta autobusem byla sice namáhavá, ale velmi zábavná, jelikož s námi jeli i naši učitelé.

V Itálii bylo velmi krásně. Počasí nám přálo. Mohli jsme se i vykoupat v moři, což pro Italy bylo v tomto období nemyslitelné. Jim byla zima a nám bylo horko. Italové se o nás hezky starali, měli jsme se jako v bavlnce.

Největší strach jsem měla z toho, že v programu byla i večeře s ochutnávkou jídel. Já jsem typ, který nemá rád zkoušení nových jídel, a taky mi hodně jídel nechutná, ale řekla jsem si, že jsem hostem, a že by bylo neslušné odmítat tradiční italská jídla. Když ale začali nosit na stůl chobotnice, krevety a škeble, měla jsem co dělat, abych to alespoň okusila. Všechno vypadalo velmi hezky připravené, ale ne všechno bylo tak chutné, alespoň ne pro mě. Nakonec jsem vše okusila.

Mohla jsem vidět po delší době Italy, kteří byli u nás, a že jsem s nimi mohla opět pohovořit. Bylo to i lepší, jelikož jsme se už znali a nemuseli jsme se seznamovat. Nejvíc mě asi potěšil Matteo, který vážil cestu až s Ameriky, kde teď žije.
Velmi se mi i líbila místa, které jsme navštívili. Nebyly to žádné nudné památky, ale opravdu velmi zajímavá místa, mezi které patřila například Italská opera, Italský parlament, velký cukrářský dům a další.
Mé celkové dojmy jsou velmi kladné. Ráda bych se tam vrátila. Jsem vděčná, že jsem obnovila a navázala nové kontakty. Doufám, že je budeme ještě udržovat, a že se třeba někdy ještě sejdeme.

Konderlová Dagmar PL3

Do teplých krajů…

Když jsem společně se svými spolužáky čekal na autobus v České republice a mrznul jsem, tak jsem si už přál být někde u moře a jen lenošit. Konečně pak přijel autobus a my jsme nastoupili, počala tím naše téměř 2000 km dlouhá cesta do sicilského města Cefalú. Bylo velmi zajímavé sledovat, jak se krajina kolem nás pomalu, ale jistě začíná nenápadně měnit. Rakouská krajina byla hodně podobná té naší a navíc jsme jeli přes noc. Čím více jsme se ale dostávali na jih Itálie, tím více byla změna krajiny nápadnější. První věc, která mě uchvátila, byly kopce a pohoří, přes která jsme se postupně dostávali střídavě nahoru a dolů. Velikost těchto hor byla pro mě něčím dosud nevídaným. Byl to opravdu krásný pohled i přes sklo autobusu. Dívat se, jak zamlžené hory pode mnou i nade mnou postupně překrývají kopce a hory, které byly čím dál blíže.

Naše první velká zastávka byla ve města Assisi, což je město známe zvláště proto, že v něm žil a působil svatý František. Katedrála, kterou jsme v tomto městě navštívili, mě zaujala především tím, co bylo v ní. Uprostřed této mohutné katedrály stál malý kostelík, který zde spravoval již zmíněný svatý František. Nad touto maličkou kapličkou byla později zbudována velká katedrála a tak mi to připomnělo MatrjoškuJ. Ve večerních hodinách jsme se ubytovali v malém, ale pěkném hostelu v Assisi. Ráno, hned po snídani, jsme vyrazili na celodenní cestu přímo do cíle - městečka Cefalú.

Dalším obrovským zážitkem pro mě bylo to, že jsem poprvé v životě viděl moře. Bylo to pro mě opravdu něco nového a krásného. V dáli za mořem bylo krásně vidět osvícené pobřeží Sicílie. Hned, jak jsme se nalodili na trajekt, šli jsme hned na palubu. Krásný výhled do všech stran na malinká světélka v dálce mě více a více naplňovala nadšením a radostí z takového nevšedního pohledu. Trochu mě ale znejišťoval pocit toho, že se plavím na moři lodí, která byla sice velká, ale ne zas tak velká, abych necítil, jak se zvedá a naklání. Když jsme konečně přistáli zpět na pevnině, tak jsme vyrazili na cestu do hotelu. Přijeli jsme hned na večeři a po té šel každý spát.

Ráno jsme měli konečně možnost vidět krásu města v denním světle. Při cestě do naší projektové školy jsme viděli mnoho zajímavých městských momentů. Pro mě konkrétně byl zajímavý „systém“ v dopravě. Podle statistik jsou prý Italové dobří řidiči, ale stále jsem se nemohl zbavit pocitu, že se moc nějakým systémem neřídí. Spíše bych to pojmenoval frází „zatroubím - jedu“. Také mě překvapila jejich tolerantnost k chodcům, kteří jim každou chvíli vstupovali do vozovky. Ve škole, která byla původně hotelem, jsme se vyšplhali do nejvyššího patra, kde na nás čekal vřelí potlesk italských studentů této školy, kde bylo hrozné horko. Když už i začalo péct sluníčko, bylo opravdu na naše poměry slušné horko. Po všech formálnostech konečně nastala mnou tak dlouho očekávaná možnost: MOŘE!!!!. Rychle na pokoj pro plavky a hurá na pláž. Bylo to něco úžasného se koupat v moři, které bylo teplé a průzračné. Italové se ale divili a tvrdili, že na koupání je už zima a že moře je studené. No, na naše poměry teplota moře byla více než přívětivá.

Také prohlídka města a zdejší architektura byla pro nás něčím novým. Město je velmi staré a má mnoho památek, z nichž nejzajímavější byl pro mě kostel na náměstí. Kostel byl zevnitř velmi krásně a bohatě zdoben. Na místní radnici nás také přivítal starosta města, který se (naštěstí) zdržel veškerých dlouhých proslovů a dlouhých historických výkladů. Pouze řekl něco ve smyslu, že nás vítá, a když je venku tak krásně, ať poznáme město hlavně tak, že si jej projdeme. Každý den jsme trávili něčím jiným a někde jinde. Například jsme se vydali do města Palerma. My toto město známe zejména jeho mafiánskou pověstí. Bohudík (bohužel) jsme žádného mafiána neviděliJ nebo alespoň jsme ho nepotkali. V Palermu nás čekala vynikající večeře.

Ve škole našich projektových přátel byla pro nás přichystána ochutnávka různých jídel. Díky tomu, že projektová škola je hotelovou školou, byla nabídka opravdu pestrá. Měli jsme možnosti ochutnat pro nás naprosto neznámé pokrmy a zajímavé ovoce.  Samozřejmě, že taková nabídka se musí náležitě využítJ.

Jídlo na Sicílii bylo poměrně pestré. Téměř před každým jídlem nechyběl předkrm z těstovin, který byl mnohdy pro nás to hlavní, čím jsme se chtěli najíst. Alespoň něco pro naše žaludky známého, byl to leckdy takový balzám na dušiJ.

Atmosféra byla vždy přátelská a všichni k nám byli vstřícní. Celkové mě tento pobyt obohatil o nové zkušenosti, poznatky a zážitky, které se každý den neopakují.

Michal Lakomý

Sociální vychovatelství, 4. ročník

Sicílie

Před odjezdem do Itálie nastala značná nervozita, jeli jsme do neznámého prostředí. Všichni měli určitá očekávání: od místa, do kterého jsme měli zamířit, od lidí, za kterými jsme jeli, tak projektu, do kterého jsme již druhým rokem zapojeni.
                Vyjeli jsme v sobotu večer z Oder, cíl byl jasný - Cefalú. Po cestě do tohoto krásného města jsme navštívili ještě město Ferrara a následně Assisi, kde jsme přespali. Další den jsme se znovu vydali na cestu, bylo to náročné, avšak s dobrým kolektivem jak učitelů, tak studentů vše probíhalo hladce. Když jsme dorazili na určené místo, byli jsme mile překvapeni, jelikož jsme stáli před krásným hotelem a byli jsme hned nachystáni ubytovat se v něm. A tak se také stalo, po vydatné večeři jsme všichni ulehli ke spánku.

Následující den jsme strávili společně s německými a italskými studenty v projektové škole v Cefalú. Všichni nás vřele přivítali potleskem. Italové jsou velmi srdeční, přátelští a velmi zábavní, snadno s námi navázali kontakt. Velmi se snažili využít všechny jazykové prostředky, aby se s námi domluvili, stejně jako my jsme se snažili domluvit se s nimi. Zpočátku jsme se s nimi bavili více než s německými studenty, jelikož ti nebyli tak otevření a bezprostřední. Postupem času jsme ale zjistili, že když navážeme kontakt my, jsou velmi kamarádští a zvídaví. Ptali se na naše rodiny, školu, plány do budoucna ... 

V tento den jsme se také poprvé podívali k moři, zaplavali jsme si a měli jsme se skvěle!  Ve středu jsme jeli na celodenní prohlídku města Palerma, ve čtvrtek jsme měli možnost poznat památky města Cefalú a navštívit muzeum barona Mandraliscy, kde jsme byli i pohoštěni. V pátek, poslední den, jsme se vydali do městečka Castelbuono, kde se mi velice líbilo a poté do kouzelné vesničky Pollina. Ačkoliv neradi, museli jsme se vrátit na večeři zpět do hotelu a poté nám zbyly jen oči pro pláč, jelikož jsme se vydali opět na cestu, tentokrát zpět domů.

V Itálii jsem byla poprvé a velmi mě zaujala kultura a italský způsob života. Myslím si, že jsme byli dobrá "parta" a  zažili jsme spoustu nezapomenutelných chvil, mnoho skvělých poznávacích výletů a bylo mi líto, že v Itálii nemůžeme zůstat déle. Navázané kontakty s německými, tak s italskými kamarády prozatím udržujeme přes internet a doufám, že tomu tak bude i nadále. Jednak se zdokonalujeme v cizím jazyce a také poznáváme jiné kultury, osudy lidí a to je velmi přínosné… Dále považuji za nutné poděkovat paní učitelce Tylichové a především paní ředitelce Pavle Hostašové, díky které jsem i já začala komunikovat německy, a také jak skvěle pro nás připravily všechno kolem projektu a zájezdu. Děkuji.

Hana Foldynová

Pedagogické lyceum, 4. ročník

Unsere Artikel in der tschechischen Tagespresse

In der tschechischen Presse wurden unsere Artikel über Austaschbesuch erfolgreich publiziert.